wersja polska tutaj
Tereza „Teri“ Čechurová
Jinak také známá jako mamina dvou úžasných kluků, chovatelka obří kočky, nadšená domácí kutilka či prima šéfová a dnes … i malířka …
Po téměř 20 letech v zajetí více i méně mocných korporátů se můj život začal ubírat zcela jiným směrem. Hlavním hybatelem změny byla vážná dopravní nehoda mých synů na počátku října roku 2023. Moji kluci skončili s vážnými zraněními v nemocnici a starší dokonce na JIP. Svět se zastavil, všechny hodnoty a povrchně důležité věci spláchl příliv strachu a boje o život. Necelé dva týdny v nemocnici, mnoho týdnů doma, starost o syna, který sám neudělal ani pár kroků, transporty k doktorům, do nemocnic… a pak kontroly, cvičení, dohánění školy… Vše se podařilo a oba moji synové už se mají dobře!
Tím ale problémy nekončily. Jakmile jsem se vrátila do práce, změna na sebe nenechala dlouho čekat a já nakonec souhlasila s odchodem z firmy…Krátce poté o sobě dává znovu vědět onemocnění očí a atakuje levé oko, hrozí ztráta zraku… nový boj, který je třeba vyhrát…
Jsem si jistá, že na tento drsný „wake up call“ jen tak nezapomenu. Vyrazil mi dech, srazil mě na kolena a nechal padnout na tak hluboké dno, že jsem chvílemi okolo sebe neviděla nic. Přepnutí do modu „přežít“ bylo jedinou možnou cestou a nebyl ani čas přemýšlet. A ani chuť.
Po tolika letech, kdy jsem dělala neustále tři věci najednou, měla za den i večer nespočet telefonátů, osobních i video schůzek a mailů, bylo TICHO. Telefon jako by měl poruchu, nezvonil. Jako blesk z čistého nebe tu byl jen můj život a já, moje rodina a já… Můj tým, který jsem roky utvářela s cílem zajistit si druhou rodinu, zůstal sám a já taky. Najednou byla rodina jen jedna a pár přátel, kteří – věřím – mi zůstanou navždy. Ale konec je vždy jen nový začátek!
A tak po náhlém ukončení práce najednou času bylo dost. Nicméně zvyk je železná košile, a tak jsem se snažila krizi a depresi řešit zařazením ještě vyšší rychlosti a zvednutím výkonu. Převrat na chatě v podobě náhlého dokončení rekonstrukce, cvičení jógy, zařizování všeho možného, starost o kluky a další a další aktivity přehlušily volání duše, že JE ČAS ZPOMALIT! Moje hyperaktivita mi ale nedovolí ležet a nic nedělat – a tak jsem začala malovat…
Podařilo se mi zpomalit. Pomalu se učím být tady a teď, žít život, a ne ho jen projet rychlíkem. Jsou dny, které jsou plné inspirace, tvorby, a pak jiné, kdy na barvy ani nesáhnu. Po tolika letech výkonu na maximum za každou cenu a za všech okolností je to úžasná cesta za poznáním tajů skutečného života. Stejně tak jako možnost si s dětmi jen tak zahrát karty nebo se ráno spontánně rozhodnout, že se dnes „jde domů po O“, a užít si skvělé odpoledne.
I když se dnes již přede mnou otevírají nové cesty, vím, že na jakékoli z ní se mnou malování zůstane. Stejně tak jako hluboké pochopení života i pokora.
Můj projekt je o předání emocí, každý můj obraz je vyjádřením něčeho, co se stalo, děje, nebo toho, co zakotvilo v mojí mysli v podobě vnitřní fotografie. Mým přáním je najít někoho, komu se to, co maluji, zalíbí tak, že by si obrázek chtěl zakoupit a našel mu doma místo na zdi. Novému majiteli tak nabízím kousek krásna a sobě možnost koupit si za získané penízky zase pár nových barev nebo plátno.
Obrázky, co mají duši, jsou víc než jen barva na plátně…
Galerii mých obrázků najdete pod odkazem zde.